Asi každý z nás během svého života získal nějaký ten „šrám“ na těle. Ať už jsme spadli na kolena jako malé děti, vymknuli si kotník nebo se jednalo o velkou operaci. Škála situací je opravdu široká. S jistotou lze však říci, že pokud už takovou „trofej“ obdržíme, neseme si ji s sebou celý život. A to doslova.
Lidské tělo je dokonale harmonicky fungujícím nástrojem. V průběhu života se však musí neustále přizpůsobovat určitým okolnostem, například naší aktivitě nebo naopak nečinnosti, posturálním návykům a zároveň i různým zásahům do něj – úrazům, operacím, zánětům či nemocem. Proto také z celé řady příčin dochází k poškození ochranné vrstvy těla – kůže. Jizva, která se následně vytváří v rámci hojení, pak může být faktorem ovlivňujícím vzájemný pohyb měkkých tkání a kloubů, ale i práci svalů. To může mít velký dopad na celkovou funkci pohybového aparátu.
Naše tělo se hojí pojivem, které prostupuje různými vrstvami měkkých tkání. Měkké tkáně se fyziologicky, tedy běžně, posouvají vůči sobě navzájem i vůči pevným strukturám, jako jsou kosti a klouby, a to při jakémkoliv pohybu. Zároveň u tohoto procesu vykazují určitou protažlivost. Stejně tak i další tkáně jako nervy, cévy či lymfatický systém potřebují skluznost a protažitelnost, aby se přizpůsobily změně polohy těla.
Jizva, která narušuje tyto vlastnosti tkání v místě jejího vzniku či v jejím okolí, je označována jako tzv. aktivní jizva. Tento název sice evokuje, že se automaticky jedná o celou jizvu, ale nemusí tomu tak být. Aktivní mohou být pouze její části či určité body. Aktivní jizva je typicky tuhá, napjatá, má jinou barvu než ostatní kůže. Ovlivňuje napětí okolních měkkých tkání, a to i těch zdravých, a způsobuje bolest. Schopnost tzv. adheze, respektive neprotažitelnost či neposunlivost, neovlivňuje pouze tkáň, ve které se nachází, ale prostřednictvím receptorů v dané oblasti ovlivňuje celkové řízení motoriky (tedy naši centrální nervovou soustavu, především mozeček). Tak jsou vytvářeny kompenzační mechanismy, které mění svalové napětí a zapojení svalových struktur v pohybu. A přesně to může být příčinou potíží pohybového aparátu.
Jak tedy poznat, že jizva, kterou na těle máte, je či není aktivní a tudíž i v možném vztahu s vašimi obtížemi? Poruchy, které aktivní jizvy mohou způsobit, se bohužel neomezují pouze na oblast dané jizvy. Není výjimkou, že aktivní jizva dokáže vyvolat poruchu i na první pohled vcelku vzdálené struktury na těle. Jizva v kotníku tak může například způsobit bolesti bederní oblasti zad. Ani datum prodělané operace či traumatu není v tomto natolik směrodatné, abychom se podle něj mohli řídit. Dost často se setkáváme s aktivní jizvou pocházející z raného dětství, jejíž důsledky řešíme v dospělosti či ve stáří. Aktivnost jizvy tedy není v žádném poměru k datu jejího vzniku. Aktivní jizvy se mohou projevovat zvýšenou potivostí kůže v dané oblasti, změnou teploty, určitou bolestivostí na pohmat či samovolně. Ani to však nemusí tuto problematiku doprovázet ve všech případech.
Pokud máte podezření, že jizva nebo starý úraz do jisté miry stále ovlivňuje váš pohybový aparát, neváhejte vyhledat odborníka-fyzioterapeuta, který jizvu vyšetří a zjistí, zda se jedná o příčinu či faktor podílející se na vašich problémech s pohybem. Pokud vyhodnotí, že vaše jizva je aktivní, ošetří ji vhodnou fyzioterapeutickou metodou a naučí vás, jak s ní dále pracovat.
Text: Bc. Bára Beníršková, fyzioterapeut EuroPainClinics Fyzio Brno
