Bolest kolenou nás přivádí na fyzioterapii poměrně často. Omezení při chůzi a celkově v pohybu, nemožnost si kleknout, dřepnout si nebo pokrčit pořádně nohu nepůsobí žádnou radost. Fyzioterapie ale účinné řešení nabízí. Důležitá je však také naše proaktivita.
V EuroPainClinics Fyzio Brno se s námi o svoji osobní zkušenost s fyzioterapeutickým ošetřením podělila klientka paní Vlaďka (50), kterou dlouhodobá bolest kolene trápí druhým rokem. Patří k lidem, kteří mají rádi pohyb, nedá dopustit na turistiku a chůzi s trekingovými holemi. „Bolest jako zdravotní problém jsem začala řešit po úraze, kdy to po pádu „odnesla“ obě kolena. Rentgen naštěstí nepotvrdil žádné zlomeniny, ale ukázal u mě osteoartrózu, kterou mám bohužel ve třetím stupni. Vím, že chrupavka se v kolenech už nevytvoří, ale ráda bych si je udržela v dobrém stavu co nejdéle. Jsem docela aktivní, a proto mi vadí, že jsem občas omezovaná bolestí při ohýbání kolen a v některých pozicích. Nikdy přesně nevím, kam mě kolena „pustí“. Navíc mám sedavé zaměstnání, což znamená mít pořád ohnutá kolena. Takže i to si potřebuji kompenzovat. Fyzioterapii jsem vyhledala, abych zjistila, jestli a jak bych mohla kolena „rozcvičit“ a zlepšit pohyb,“ shrnuje nám svůj příběh paní Vlaďka.
Bolesti kolene: Jaké jsou nejčastější příčiny?
Fyzioterapeutky Mgr. Michaely Vodičkové jsme se zeptali, z jakého nejčastějšího důvodu za ní pacienti s bolestí kolena na fyzioterapii přichází. „Jde o dvě skupiny pacientů. Buď je u nich přítomna strukturální porucha, to znamená přímo v kolenu, jako jsou zlomeniny, vymknutí, artróza. To jsou stavy, u kterých můžeme cvičením ovlivnit bolesti, zvýšit svalovou sílu a zlepšit hybnost kloubu. Nebo jde o poruchu funkční, to znamená poruchu funkce kloubu a okolních měkkých tkání. Obvykle jsou přetížené úpony svalů, šlach a kloubních pouzder, a z toho důvodu vznikají bolesti. Může jít také o kombinaci zánětu a degenerativních procesů v kolenu. V případě paní Vlaďky se jedná o strukturální poruchu, kterou je osteoartróza, a funkční poruchu entezopatii, kterou budeme fyzioterapeuticky ošetřovat,“ vysvětluje Michaela.
Od fyzioterapeutky si necháváme zároveň vysvětlit, co pojem entezopatie představuje. Jedná se o širokou skupinu obtíží, která se netýká pouze kolen. Může se vytvořit v jakémkoliv kloubu, svalu, nebo i na páteři. Znamená přetížení úponů, které upevňují šlachy ke kostem. Nejčastější příčinou je poranění svalů a šlach, které vzniká jako výsledek fyzické námahy, náhlých pohybů, jednostranně opakované zátěže. Pokud je toto přetěžování dlouhodobé, dochází k nedostatečnému prokrvení úponu a přetížení svalu. Funkci úponu dále může omezovat i zánět. Do této skupiny patří například i tzv. epikondylitidy, které známe jako tenisový, golfový či oštěpařský loket, skokanské koleno, a další.
Jak vyšetření na fyzioterapii probíhá? Diagnostika je základ!
Každý z nás si umí více či méně představit, co obnáší vyšetření u lékaře, co pacient může očekávat v rámci vyšetření při fyzioterapii kolene? Fyzioterapeutka Michaela popisuje: „Začínáme vždy důkladnou diagnostikou. Nejprve odeberu anamnézu a zjistím, co nejvíc pacienta trápí, v jakých pozicích a při jaké zátěži. Vyšetření provádíme vestoje, z přední, boční i zadní pozice. Hodnotím nožní klenbu, postavení kolenních a kyčelních kloubů i pánve. Dále testuji dynamiku. To znamená, že s pacientem zvedáme postupně obě končetiny, zkoušíme dřep, chůzi a další testy. Vyšetřuji napětí a citlivost tkání. Svalová tkáň je někdy hypertonická, tedy je zde zvýšené napětí, jindy je naopak patrné snížené napětí, je takzvaně hypotonická. Provádím specifické testy na koleno. Testuji křížové a postranní vazy, menisky, hybnost čéšky, kloubní hybnost kolene. Zjišťuji, jestli není přítomný nějaký strukturální nebo funkční problém.“
Fyzioterapie kolen má svůj specifický postup
Po diagnostickém vyšetření přistupuje Michaela u paní Vlaďky k vlastní terapii. Nejdříve se zaměřuje na tkáně. Cílem je uvolnění svalových povázků–fascií. Fascie sice nejsou od slova fascinující, ale svým způsobem si i toto přirovnání zaslouží – jedná se o pojivové tkáně, které obalují všechny naše orgány, kosti, svaly, cévy a doslova „udržují“ naše tělo pohromadě.
„Pokud je tkáň hodně citlivá a vidím, že by pacient mohl dobře reagovat, ošetřuji nejprve místo, které působí největší problém v rozsahu pohybu, a to se snažím uvolnit,“ popisuje Michaela. K ošetření napjatých tkání využívá speciální fyzioterapeutickou pomůcku, tzv. fasciální nůž. „Ošetřované místo může být napoprvé opravdu hodně citlivé. Proto je vždy potřeba zvolit adekvátní úhel nože na tkáň a pracovat postupně po vrstvách tkáně tak, aby to pro pacienta bylo co nejméně bolestivé a ošetření dobře zvládal. Důležité je mít k tomu vazkou látku, například olej, díky čemuž je procedura komfortnější.“
Poté, co Michaela uvolní fascie, nastává další fáze ošetření – uvolnění tzv. spoušťových bodů. Jedná se o malé „uzlíčky“, které se vytvářejí z přetížení ve svalech (trigger pointy) nebo ve vazech a úponech (tender pointy), a spouští vnímání bolesti. Zajímá nás, jestli se tyto body mohou vytvořit i obrazně řečeno při „nicnedělání“? „Jsou dvě možnosti – buď se vytváří z přetížení, například při nadměrné námaze při práci či přílišném cvičení. Nebo proto, že sval je neaktivní, oslabený a nefunguje ekonomicky. V každém případě je potřeba jej uvolnit, prohřát a odstranit trigger pointy,“ upřesňuje Michaela.
Hloubková úleva díky cílenému tlaku
Pro uvolnění volí každý fyzioterapeut podle uvážení vhodnou techniku, která může být manuální nebo fyzikální, jako je například ultrazvuk, rázová vlna, elektrická stimulace. Michaela aplikuje manuální techniku komprese, tzv. tlakovou masáž. Cílem je tlakem působit na spoušťový bod, zajistit hloubkové uvolnění a následné odplavení toxických látek z poškozeného svalového vlákna. Tím se uvolní měkké tkáně, odstraní zvýšené svalové napětí a sval regeneruje. „Tlaková masáž je založena na tom, že identifikuji hypertonický spoušťový bod, kde jsou shromážděny metabolity, které způsobují bolest, a působím tlakem na toto místo. Odkrvováním dochází k odplavení všech toxinů. Tlak na spoušťový bod může pacient pociťovat nejprve jako ostrou bolest, která postupně přechází do tupé bolesti a ustupuje, až vnímá pouze tlak. To je znamení správného uvolnění,“ popisuje postup Michaela, a paní Vlaďka nám tuto zkušenost potvrzuje.
S chutí do cvičení! Správná motivace je krokem k úspěchu
Fyzioterapeutické ošetření paní Vlaďky trvá okolo půl hodiny a poté se společně přesouváme do tělocvičny. Cvičení k fyzioterapii nedílně patří a je víc jak polovinou úspěchu léčby. Fyzioterapeutka Michaela volí u každého pacienta individuálně cviky na míru. Proč? Ne každý zvládne určitý cvik, u každého také „funguje“ něco jiného. Cviky kombinuje tak, aby měly pro pacienta největší efekt. Michaela k tomu uvádí: „Od počátku ošetření vždy motivuji pacienta ke spolupráci při cvičení. Doporučuji mu cviky na uvolnění svalů, aby si pomohl k úlevě od bolesti i doma a zůstal co nejdéle v relativně tak dobrém stavu, v jakém odchází z fyzioterapie. Zároveň ale upozorňuji – to, že jsem dnes něco uvolnila, neznamená, že to vydrží stále. Jít na fyzioterapii a za měsíc se objednat na další bez domácího cvičení určitě není ideální přístup. Svaly se dají krásně uvolnit, ale je potřeba na tom aktivně cvičením pracovat a stabilizovat je. Vždy je důležitá spolupráce pacienta a fyzioterapeuta.“
Cviky na kolena při artróze s odborníkem
Cvičební jednotka, kterou fyzioterapeutka pro paní Vlaďku zvolila a také ji naučí, zahrnuje uvolňovací, protahovací a posilovací cviky. Michaela zdůrazňuje: „Cílem je posílit svaly okolo kyčlí, kolenou a nožní klenby, které kloub komplexně stabilizují a vyrovnají svalové dysbalance.“
Paní Vlaďka má opravdu hodně zkrácené svaly. Cílem je tedy uvolnění stehenních svalů – přední strany kvadricepsu, vnitřní strany zadních svalů-adduktorů, a vnitřních stran hamstringů (zadní strany stehen). K tomuto účelu výborně poslouží cvik s ježatým míčkem. Pacientka cvičí vsedě na podložce, a roluje směrem dopředu a dozadu míček v oblasti kolena. Použít se dá i malý váleček (roller) nebo klidně i tenisový míček. Pro uvolnění ve větším rozsahu kolenou i stehen cvičíme variantu s válcem, kterým pacientka pohybuje nahoru a dolů podél příslušné partie.
Zjištěno bylo také velké omezení rozsahu pohybu, proto je dalším cílem protažení a posílení svalů. Cvičením se zvyšuje ohyb kolene do flexe i do extenze, při kterých se zvětšuje a zmenšuje úhel kostí. Cviky se provádí v kleku, v poloze „na čtyřech“, a také ve stoje, kdy se přenáší velmi opatrně a plynule váha na kolenní kloub. Nikdy se nesmí cvičit přes bolest. Protažení svalů na závěr pomůže i cvik s využitím pevného bloku, při kterém pacientka provádí pomalé a nenásilné stlačování svalů směrem dolů k podložce.
Paní Vlaďku zajímá, jak často se má cvičení věnovat. Michaela doporučuje: „Je dobré cvičit pravidelně, alespoň 4 až 5x týdně. Protahovací cvičení je vhodné provádět každý den, aby se svaly uvolňovaly, a obden cvičení uvolňovací. Zpočátku je postačující 10 až 12 opakování každého cviku, pak postupně frekvenci navyšovat. Čas věnovat se sobě a svému zdraví se rozhodně vyplatí. S paní Vlaďkou jsme na první terapii dali počáteční cvičení na zvýšení mobility kolenního kloubu a ovlivnění zkrácených svalů. V následujících terapiích se budeme věnovat posílení kolenního kloubu, stabilizaci celé dolní končetiny včetně kyčelních kloubů a nožní klenby a zařadíme stabilizační cvičení pro kolenní kloub.“
Paní Vlaďka hodnotí na závěr: „Masáže a cvičení mě už teď skvěle uvolnily. Vůbec jsem netušila, že mám takto zkrácené svaly a úpony a jsem ráda, že si můžu kolena zlepšit. Cviky vypadají nenáročně, ale když je člověk má provádět správně, tak se bez nadsázky i zapotí. Je mi jasné, že to nebude běh na krátkou trať. Ale teď, když vím, jak na to, určitě to nevzdám!“
Text a foto: Mgr. Michaela Vodičková, fyzioterapeut EuroPainClinics Fyzio Brno
Dagmar Bílková, EuroPainClinics
Foto: archiv EuroPainClinics Fyzio, se svolením klientky
Zaujal vás náš článek? O tématu osteoartrózy a fyzioterapie čtěte i zde!
